Anketa: Kam směřuje administrativní architektura?

K10 coworking boří mýtus o nutnosti mít pro svůj pracovní tým uzavřenou kancelář.
Source: Wiesner-Hager

Spolu s vývojem společnosti vyvíjí se také prostředí, ve kterém pracujeme. Administrativní budovy jsou sice „vynálezem“ poměrně novodobým, za dobu své existence však výrazným způsobem ovlivnily a stále ovlivňují vzhled měst i způsob lidského života.

Otázka

Jakým směrem se ubírá vývoj administrativní architektury?

 

Vojtěch Kaas

Vojtěch Kaas
architekt

Administrativní architekturu vnímám ve dvou rovinách. Tou první jsou stavby jako takové, tou druhou pak pracovní prostředí. Obě skupiny v posledních letech prošly výraznou proměnou, vývojem, který je do značné míry ovlivněn i novými formami pracovních uskupení.

Stavby se snaží v mnoha dobrých příkladech, které už tu máme, být více kontextuální, poskytovat různorodost funkčních ploch, pracovat se zelení, vnitřním prostorem a technologiemi. Nemám na mysli pouze novostavby univerzálních administrativních center, ale i transformaci starých objektů a administrativní a technologická zázemí výrobních závodů.

Pracovní prostředí už v současnosti není pouze o ergonomii židle, stolu, dostatku světla a čerstvém vzduchu. V rámci návrhu kanceláří se výrazně propisuje do konceptu řešení filosofie a formát činností dané firmy.

Místa pro soustředění s perfektní akustikou, neformální zóny, plochy pro interakci nebo odpočinek, kreativní uzly. Vývoj v této oblasti je jasný a nabízí pestrost v rámci pracovního koloběhu. Jak byla v minulých letech kladena velká váha na ergonomii člověka, tak nyní se vyvíjí „ergonomie“ pracovních činností.

Vyměnit si informace s kolegou usazeni v křesle u dobré kávy, srovnat si myšlenky před prezentací v prostoru bez hluku a shonu, vyřídit si důvěrný hovor nebo telekonferenci v microoffice a společně se s kolegy setkat u jednoho stolu na oběd. Současný vývoj tedy vidím v různorodosti prostředí, od jednacích místností, přes neformální zóny, po autonomní jednotky mikrokanceláří.

 

David Kraus

David Kraus
architekt

Ze své dosavadní zkušenosti cítím, že administrativní architektura je přeplněná podpůrnými technologiemi. Topí se, chladí, větrá, navozuje atmosféra. To vše uměle. To mi nepřijde přirozené, zdravé, ani levné. Paradoxně si myslím, že právě tím přibývá alergií a neuróz. Asi se mírně upouští od velkoplošných kanceláří, ono to vzájemné sdílení všeho je proti přírodě.

Některé administrativní budovy mi připadají jako fabriky na výkon, i když mají všelijaká zelená atria a dřevem obložené recepce. Na druhou stranu přibývá neformálních odpočinkových prostor, plochy se člení a diverzifikují, lidem je nabízena možnost relaxace a zklidnění. Moderní kancelář už není tuhá a přísná, tak trochu klame tělem.

Ptám se, zda tím, že ozeleníme vstupní atrium, zlepšíme vztahy mezi lidmi, kteří zde pracují. Architekti řeší psychiku uživatele, jeho pocity, soukromí, svobodu při práci, neb lidé dnešního světa jsou v kancelářích čím dál více.

Ubývá opravdových výrobních prostor, dílen, továren… Nakonec i vaše otázka to symbolizuje, neptáte se mě na prostor skutečné výroby něčeho konkrétního. Kancelář se stává naším druhým domovem. Já z kanceláře utíkám – na stavbu, na ulici, na louku.

Nepřehlédněte: Pracovna pro každého

 

Martin Stára

Martin Stára
architekt

Pracovní prostředí se v posledních letech proměnilo k nepoznání. Dochází ke změně stylu práce, která se pojí s nástupem nových technologií a proměnou stylu řízení firem. Díky inspiraci ze světa coworkingu se pomalu objevují nové typologie, dochází k redukci velikosti pracovních míst. Zaváděním sdílených pracovišť dochází k redukci nájemní plochy při vyšším počtu zaměstnanců na metr čtvereční.

Na tento trend v současné době nejsou v Česku připraveny ani budovy, ani normové požaday. Mezi největší nájemce patří technologické společnosti, které vyžadují vysoký standard infrastruktury a zázemí s možností individuálního nastavení pracovního prostředí. Klíčovou zůstává atraktivita lokality v rámci městských center, která společnosti vždy lákala.

Ani v budoucnu tomu pravděpodobně nebude jinak, protože pro firmy je důležité nalézt projekt, který má potenciál reprezentovat jejich identitu a kulturu. Při práci s developery vnímáme snahu o nalezení nového formátu vstupních prostranství a parteru budov, inspirací jsou například hotelová lobby. Lidé je mohou použít jako místa pro rychlou schůzku, mohou si odpočinout u kávy.

Záměrem je oživení a monetizace parteru. Podobu budov ovlivní nástup BIM technologií, možnosti parametrického navrhování fasád; organické půdorysné tvary jsou zastoupeny čím dál častěji. Budoucnost vidíme v udržitelném přístupu k realizaci – vzhledem k drastickým změnám klimatu v posledních letech.

 

Daniel Sedlák

Daniel Sedlák
architekt

Celou řadu let jsem si téměř neuvědomoval vývoj administrativních budov. Teprve nedávno jsem si připomněl, že tento vývoj nejen existuje, ale že možná brzy zažijeme „zlatý věk“ administrativní architektury. Pokud pohled zúžím jen na komerční typ administrativní architektury, která podléhá krátkodobým marketingovým strategiím a spekulacím investorů ve strnulém prostředí českých norem a vyhlášek, lze její podstatu snadno prohlédnout.

Je vymezena snahou po univerzální dělitelnosti, minimalizací společných prostor a kultem optimalizace nájemných ploch. To vede k nekonečným variacím zavěšeného pláště na betonovém skeletu. Pro tvořivost tu není mnoho místa.

Není však třeba zoufat. V této optimalizaci a unifikaci lze spatřit prostředek k cizelování, zjemnění a propracování detailu, k vytváření slohu. Současně je dnes běžné, a dokonce vyžadované, zabývat se environmentálními souvislostmi staveb.

Tady se jistě ukrývají možnosti nejen v uplatnění netradičních přístupů k architektuře, ale také v úpravě jejího monofunkčního obsahu a pozitivním ovlivnění okolí. Je pravděpodobné, že i budoucí administrativní budovy si zachovají svůj stávající obsah, reprezentovaný stávajícím architektonickým kánonem s novými pry environmentalismu.

Je však také možné, že jsme blíže futuristickým představám o virtuálních pracovištích, obřích podzemních datacentrech a malých kreativních hubech. Přežije vůbec ta známá „administračka“, následujících třicet let? Neměli bychom více uvažovat o jejich umisťování, přestavitelnosti a adaptabilitě? Kde jsou dnes účtárny, archivy nebo callcentra?

 

Tomáš Horalík

Tomáš Horalík
architekt

Atraktivní kanceláře jsou v dnešní velké zaměstnanosti jedním z hlavních lákadel při získávání nových lidí. Je nezbytné, aby dobře vypadaly hned na první pohled. Dále je potřeba nabídnout i stávajícím zaměstnancům něco, proč se budou každý den do práce těšit.

Dnešní kanceláře proto poskytují širší využití po celý den. Relaxační místnosti a herny s fotbálkem jsou už často samozřejmostí, nově se vytvářejí masérny, sauny, dětské koutky nebo spací místnosti. Větší důraz se také klade na dříve opomíjené oblasti, jako je akustika nebo osvětlení.

Na základě nedávných průzkumů se například čím dál více prosazuje plnospektrální světlo, které aktivuje nervovou soustavu člověka, zvyšuje bdělost a produktivitu práce a také zlepšuje celkovou náladu. Ohledně uspořádání prostoru se nejvíce osvědčuje kombinace středně velkých otevřených pracovišť s malými místnostmi pro klidnou a soustředěnou práci.

Openspace jsou často flexibilní a vybavené sdílenými stoly, protože reálná obsazenost se, především kvůli práci z domova, pohybuje mezi 50–70 %. Srdcem firmy bývá velký společný prostor, většinou navázaný na kuchyňku s jídelnou, ve kterém dochází k přirozenému setkávání mezi zaměstnanci. Upevňují se zde sociální vazby, probíhají neformální jednání nebo celofiremní akce.

Text: Tereza Janišová
Foto: archiv respondentů

Článek byl uveřejněn v časopisu .

Komentáře