asb-portal.cz - Pomůžeme vám opravit byt a to nejen
Partneři kategorie

Vila Stiassni: Vzorová rekonstrukce památky do poslední dlaždice

13.11.2015

Villa Stiassni byla od svého vzniku v roce 1929 němým svědkem mnoha pohnutých událostí. Její majitelé museli před gestapem uprchnout do Ameriky. Po znárodnění fungovala jako vládní vila a ubytováni zde byli politici od Edvarda Beneše až po Fidela Castra. Dnes patří Národnímu památkovému ústavu, který ji podrobil vzorové rekonstrukci.

Vila Stiassni stojí v brněnských Pisárkách a průmyslník Alfred Stiassni si spolu se svou manželkou Hermine nevybral pro stavbu své vily tuto lokalitu náhodou. Bydlel zde už i jeho otec, po kterém převzal textilní továrnu. Navíc to byla čtvrť, kde bydleli další dobře situované rodiny, využívajíce výhody blízkosti města i rekreační zóny podél řeky. Ve dvacátých letech zde bylo korzo s říčními lázněmi, veslařským klubem i městskou střelnicí, co víc si mohli Alfred a Hermine přát. Jenže idyla netrvala dlouho. Jelikož oba byli židé, museli spolu s dcerou Susanne v roce 1938, pouhých 9 let po dostavění vily, uprchnout. Nejprve do Anglie, odtud pak do Kalifornie, kde jejich potomci žijí dodnes. Podobné příběhy nesou i další vily v okolí. A koneckonců takový osud čekal i architekta vily Ernsta Wiesnera, který uprchl do Anglie na poslední chvíli v březnu 1939.

Architekt modernista

Ernst Wiesner byl spolu s Ladislavem Fuchsem nejvýznamnějším architektem Brna. Byl předchůdcem brněnského funkcionalismu a vnesl do Brna vídeňskou modernu po vzoru Adolfa Loose. V případě Vily Stiassny modernistickým zásadám však odpovídá jen vnější podoba. Podobu interiéru si prosadila paní domu Hermine podle svého usu – vládne mu nábytek ve stylech různých historických epoch i zámecké vzory na textiliích, štuky i starožitnosti. Na takový styl byla z rodiny zvyklá. Ernst Wiesner se však na takovém projektu odmítl podílet a tak zakázka na interiér připadla vídeňskému architektovi Franzi Wilfertovi.

Naopak exteriér je pojat jednoduše. Strohá šedozelená fasáda dává vyniknout použitým materiálům – kamenným ostěním z hořického pískovce a spišského travertinu. Zdobí ji pouze předstupující kazetová římsa a kamenný sokl. Výraz ještě doplňovaly technické pry jako lucerny, výklopné žaluzie a výsuvné markýzy. Budova má půdorys do písmene L – kratší křídlo bylo obslužné, vyhrazené personálu, delší pak obytné, rozdělené na spodní část, kde probíhal společenský život rodiny, a horní soukromou pro rodinu. Zatímco interiér obytné části je velmi zdobný, obslužné křídlo mohl architekt Wiesner navrhnout v souladu s exteriérem. Alespoň zde tedy mohl uplatnit tehdejší nové trendy z Vídně.

Architektonické moderně, kterou Wiesner vyznával, neodpovídal zámecký interiér

Architektonické moderně, kterou Wiesner vyznával, neodpovídal zámecký interiér

Střídání funkcí

Vila Stiassni s rozlehlou zahradou s bazénem a tenisovými kurty a s výhledem na pisárecké údolí byla velmi nákladná a na materiálech se tu rozhodně nešetřilo. Například jenom obklady z kořenové dýhy topolů vyšly tehdy na 85 tisíc korun, tedy sumu, za niž bylo možné pořídit celý dům. Cena domu se odhaduje na 6 milionů (za tuto cifru se dalo tehdy postavit 60 vilek nebo 120 obyčejných domků). A právě vilu po emigraci manželů Stiassni čekaly dramatické chvíle a střídání jejích obyvatel.

Bývaly zde ubytovávány významné státní návštěvy.

Bývaly zde ubytovávány významné státní návštěvy.

Nejprve zde gestapo zbudovalo Offizierskasino, pak zde přebývali ruští kozáci, dvakrát zde pobýval prezident Edvard Beneš a od té doby je označována jako vládní vila. Bývaly zde ubytovávány významné státní návštěvy, například první indonéský prezident Sukarno, egyptský prezident Násir či kubánský prezident a premiér Fidel Castro. V 90. letech se zde konaly konference a společenské akce a od roku 2009 patří vila Národnímu památkovému ústavu. Začala tak její rekonstrukce a od té doby slouží ke studijním a badatelským účelům. Stejně jako Centrum obnovy památek architektury 20. století COPA, novostavba, která nedávno vznikla na témže pozemku. Teprve letos byla její rekonstrukce dokončena a i s přilehlým parkem byla zpřístupněna veřejnosti.

Repliky textilií i obkladů

Důležitým zdrojem informací pro rekonstrukci byly nejen konkrétní nálezy ve vile, ale i amatérské fotografie a akvarely Hermine. Ty posloužily při tvorbě replik některých textilií, či volbě nátěrů, nahrazujících původní luxusní tapety. Například při výrobě koberce se vycházelo z fotografií, změřil se úhel, z jakého byly fotografie pořízeny, a počítačem se narovnal vzor. Barvy se odvodily z akvarelu a následně byl koberec utkán z vlny znovu. Mezi místnostmi nejsou prahy, a tak vzorek na koberci pokračuje bez přerušení celým interiérem obytné části.

Požadavek na obklady koupelen byl tedy kalibrovaný, glazovaný střep ve žlutém odstínu – dle původních, zachovaných obkladů.

Požadavek na obklady koupelen byl tedy kalibrovaný, glazovaný střep ve žlutém odstínu – dle původních, zachovaných obkladů.

Pečlivě se postupovalo i při obnově koupelen replikami dlaždic ze závodu RAKO v Horní Bříze. Původní obklady z téhož závodu se zachovaly pouze jako střepy. „Interiéry koupelen byly v osmdesátých letech rekonstruovány. Původní umyvadla byla nahrazena novodobými a keramické obklady byly nahrazeny mramorovými. Originální mýdlenky však byly odstraněny nešetrným způsobem a nebyly zachovány ani ve fragmentu. Po sejmutí nových obkladů byly na svém místě pouze úlomky střepu v původní vápenocementové, pokládkové vrstvě, tzv. buchtách. Vnitřní keramické obklady ostění mezi okny koupelen zůstaly zachovány.

V případě rekonstrukce bazénu byla barva keramických obkladů odvozena z kousku odštíplého z původního obkladu.

V případě rekonstrukce bazénu byla barva keramických obkladů odvozena z kousku odštíplého z původního obkladu.

Při rozhodování o barevném odstínu nových replik se vycházelo právě z těchto detailů,“ upřesňuje Petr Miklíček, restaurátor keramiky s licencí MK ČR, a pokračuje: „Po dřívějších zkušenostech z Vily Tugendhat byla ke spolupráci vyzvána společnost LASSELSBERGER, výrobce keramických obkladů RAKO. Úkolem bylo přiblížit se co nejvíce původní technologii výroby. Tato technologie tehdy spočívala hlavně v použití olovnaté glazury na předem vypálený, kalibrovaný střep. Vysoký lesk a pokládka beze spár dávaly tehdejším stěnám charakteristický rys, který ještě dnes můžeme spatřit v objektech nezasažených modernizací interiéru. Přitom je paradoxem, že vývoj designu v oblasti keramiky se začíná vracet k počátku minulého století a většina světových firem má ve své nabídce obkladů a dlažeb vzory, vycházející právě z jednoduchosti a dekorativnosti 20.–30. let.“

Z bazénu je výhled do zahrady i na okolní kopce.

Z bazénu je výhled do zahrady i na okolní kopce.

Požadavek na obklady koupelen byl tedy kalibrovaný, glazovaný střep ve žlutém odstínu – dle původních, zachovaných obkladů. Pro hrany stěn, vany či parapetů byly obklady vyráběny i se zaoblenou hranou, kterou bylo třeba ručně opracovávat. „Dle dobových fotografií bylo potřeba vyrobit také spodní, zakončovací obklady, které ovšem přiléhaly k podlaze ve tvaru malého požlábku. Tyto pry v celkovém počtu cca 240 ks jsem vyrobil za pomoci silikonových forem a kombinací materiálů, které obecně nazývám moderní „stavební chemií“,“ vysvětluje restaurátor Petr Miklíček.
Podobně probíhala i rekonstrukce venkovního bazénu. I v tomto případě byla barva keramických obkladů odvozena z kousku odštíplého z původního obkladu.

Alespoň obslužné křídlo mohl architekt Wiesner navrhnout v souladu s exteriérem a uplatnit tak trendy z Vídně.

Alespoň obslužné křídlo mohl architekt Wiesner navrhnout v souladu s exteriérem a uplatnit tak trendy z Vídně.

TEXT: kateřina kotalová
FOTO: rako

Článek byl uveřejněn v .

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media

www.np.com.ua/teplovoe-oborudovanie/parokonvektomaty.html