Vyváženě moderní rekonstrukce

Vyváženě moderní rekonstrukce

Když se řekne architektura 30. let, často si lidé představí bílé funkcionalistické vily, které stojí v Brně nebo v Praze. Tam stojí dokonce celý soubor, osada Baba, tvořený touto vysoce kvalitní architekturou. Ale nejen podobné stavby vznikaly v dané době a nejen jich si dnes ceníme.

V Českém Krumlově postavili dům, který byl v zásadě zcela normální. Běžná vila v zahradě tvořená dvěma byty. Částečně podsklepená a s chladnou nevyužívanou půdou. V roce 2015 byla dokončena rekonstrukce, díky které udělali z objektu architekti Jiří Pavlíček a Jaroslav Hulín soudobou stavbu. Ne však dogmaticky a ani ne úplně, ale velmi vyváženě.

Základní změnou, kterou bylo nutné provést, se stalo masivní zateplení střechy, které dnes izoluje celou stavbu a její tepelně technické parametry přibližuje současným standardům. Vše bylo provedeno v rámci uchování vnějšího vzhledu domu, ke kterému tvůrci přistupovali s jasným záměrem: „Dobré není třeba měnit.“

Ve chvíli, kdy k objektu přicházíte, tak změny jen tušíte a on si v mnoha detailech uchovává mírně omšelý charakter. Léta jsou vidět a právě zde je patrné, že se nic nenavrhovalo ani nedělalo absolutně, bez zábran.

Čím dále vstoupíme do domu, tím více si budeme rekonstrukci uvědomovat. Ve spodním podlaží byla dispozice změněna jen minimálně, nově jsou zde umístěny ložnice. Povrchy a hygienické zázemí byly modernizovány, navržen byl nový mobiliář.

V některých místech velmi jemný, například v ložnici, ve vstupní chodbě je naopak nová skříň výrazné barevnosti a kresby dřeva. Je jen dobře, že byly zachovaný i milé detaily v podobě zakřiveného ostění dveří z verandy. Prostoru to dodává osobitost a jemnost.

V patře již byly proměny významnější, chce se říct až radikální. Celá dispozice byla zrušena, příčky vybourány a vznikl maximálně otevřený prostor. Nezůstalo jen u příček, stejný osud potkal i část stropu. Skrz dřevěné trámy tak obytná část pokračuje i do krovu, kde je pracovna a další pokoj.

Dominantou horního podlaží je rozměrný kuchyňský ostrůvek opakující výrazný dřevěný dekor. Kolem něj probíhá život – u stolu, na pohovce… Tvarosloví i materiály jsou opět soudobé, detaily v podobě kování oken původní. Naštěstí!

Retro, které dnes mnozí milují, se stává více a více zprofanovaným. Z mnoha důvodů. Zde o nic podobného nejde. Architekti se nesnažili využít líbivost nostalgie, tvořili současně. Prostorové řešení nemá s minulostí nic společného. Stejně tak většina dalších prů interiéru. Včas ale tvorbu zastavili a neměli ambici řešit něco, co již vyřešeno bylo. Je to svým způsobem také maximálně ekonomické, proč bychom přece měli neustále vymýšlet něco nového?

Někdy je to vedeno jen touhou, snem být tvůrcem. V tu chvíli se ale často vytrácí služba, kterou by měla práce architekta přese všechno být. Pavlíček i Hulín jsou nepochybně dobří architekti a služebníci zároveň. V tom nejlepším slova smyslu – služebníci svých klientů, služebníci architektury.

 

Text: Tomáš Čech – Architektonická platforma POLYCHROME
Foto: Šimon Jiráček